Stopoval v lese před Zručí nad Sázavou. Jak tak čtu níže, herecká etuda stále stejná. Usedl a usedavě se rozplakal, pro samé vzlyky jsem mu skoro ani nerozuměl. Tentokrát jel z Německa kde ho - světe div se - na brigádě okradli tuším, že přišel o 3000 EUR a opět notebook, kde byly práce za x semestrů, neměl jsem tam vůbec jezdit, měl jsem poslechnout rodiče atd. atd. Volat nikam nepotřeboval, možná o tom něco drmolil, ale tomu jsem nerozuměl. Mluvil o tom, že jede do Opavy a mířil do Kolína na vlak. Dovezl jsem ho jen kousek do Zruče na nádraží, dostal ode mne 100 Kč (já NAŠTĚSTÍ hotově víc neměl) a několik stravenek. Ptal se mě, co to je, a evidentně (no, třeba to jen hrál, čert ví) se s tímto platidlem nikdy nepotkal. Vysokoškolák jeden. Ale docela autenticky mu byla zima a popisoval svou noční pěší cestu někde z Vlašimi, celkem věrohodně, asi to fakt ušel. Tušil jsem, že to asi nebude úplně pravda, hlavně ten styl řeči mi naznačoval nějakou psychickou poruchu. Já ho svezl jen kousek, 3 km, protože jsem dál nejel, ale obdivuji ty, kdo s ním strávili byť jen třeba půlhodinu. Poslouchat to pořád dokola je asi docela nálož... Štve mě, že jsem naletěl, ale stopaře brát nepřestanu, mám sám co vracet za má prostopovaná léta, jen mám pocit, že už dnes stopují jen takovéto typy lidí... Až po této příhodě jsem si vzpomněl, že v létě jsem zase vezl někoho, kdo taky ušel spoustu kilometrů, než ho někdo vzal,jede za kamarádem 300 km daleko atd. atd. Na druhou stranu, taky jsem kdysi jel stopem z Prahy do Zlína do kina, to jsem taky asi vypadal hodně uvěřitelně... Dělal na mě dojem - jak už napsal někdo přede mnou - neškodné hromádky neštěstí, která svým vlastním historkám asi opravdu věří.